 |
| لَا أُقْسِمُ بِيَوْمِ الْقِيَامَةِ {١} |
1. Netřeba přisahati mi při ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, |
| وَلَا أُقْسِمُ بِالنَّفْسِ اللَّوَّامَةِ {٢} |
2. aniž přisahati při duši výčitky si činící: |
| أَيَحْسَبُ الْإِنْسَانُ أَلَّنْ نَجْمَعَ عِظَامَهُ {٣} |
3. zdaž domnívá se člověk, že neshromáždíme kosti jeho? |
| بَلَىٰ قَادِرِينَ عَلَىٰ أَنْ نُسَوِّيَ بَنَانَهُ {٤} |
4. Ano; my s to jsme přesně sestaviti i špičky prstů jeho! |
| بَلْ يُرِيدُ الْإِنْسَانُ لِيَفْجُرَ أَمَامَهُ {٥} |
5. Však člověk zapírati chce to, co před sebou má: |
| يَسْأَلُ أَيَّانَ يَوْمُ الْقِيَامَةِ {٦} |
6. táže se: „Kdy přijde ten den zmrtvýchvstání?“ |
| فَإِذَا بَرِقَ الْبَصَرُ {٧} |
7. Však když oslepen bude zrak; |
| وَخَسَفَ الْقَمَرُ {٨} |
8. a měsíc zatmí se; |
| وَجُمِعَ الشَّمْسُ وَالْقَمَرُ {٩} |
9. a spojeno bude slunce s měsícem; |
| يَقُولُ الْإِنْسَانُ يَوْمَئِذٍ أَيْنَ الْمَفَرُّ {١٠} |
10. tehdy řekne člověk: „Kde útulek nalézti dnes?“ |
| كَلَّا لَا وَزَرَ {١١} |
11. Nikoliv, nebude útulku: |
| إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ الْمُسْتَقَرُّ {١٢} |
12. u Pána tvého v den ten stálé bude stanoviště. |
| يُنَبَّأُ الْإِنْسَانُ يَوْمَئِذٍ بِمَا قَدَّمَ وَأَخَّرَ {١٣} |
13. Zpraven bude v den onen člověk o tom, co poslal ku předu i o tom, co zadržel; |
| بَلِ الْإِنْسَانُ عَلَىٰ نَفْسِهِ بَصِيرَةٌ {١٤} |
14. ano, člověk bude sám sobě (svědkem) očitým, |
| وَلَوْ أَلْقَىٰ مَعَاذِيرَهُ {١٥} |
15. a i kdyby omluvy své přednesl — |
| لَا تُحَرِّكْ بِهِ لِسَانَكَ لِتَعْجَلَ بِهِ {١٦} |
16. „Nehýbej příliš jazykem svým v něm, abys uspíšil jej! |
| إِنَّ عَلَيْنَا جَمْعَهُ وَقُرْآنَهُ {١٧} |
17. Nám zajisté přísluší sebrání a čtení jeho: |
| فَإِذَا قَرَأْنَاهُ فَاتَّبِعْ قُرْآنَهُ {١٨} |
18. a když čteme ti jej, následuj čtení jeho! |
| ثُمَّ إِنَّ عَلَيْنَا بَيَانَهُ {١٩} |
19. Pak též zajisté připadne nám vysvětlení jeho.“ — |
| كَلَّا بَلْ تُحِبُّونَ الْعَاجِلَةَ {٢٠} |
20. Nikoliv! Ale vy milujete život rychle míjící |
| وَتَذَرُونَ الْآخِرَةَ {٢١} |
21. a (stranou) necháváte život budoucí. |
| وُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ نَاضِرَةٌ {٢٢} |
22. V den ten tváře budou zářící |
| إِلَىٰ رَبِّهَا نَاظِرَةٌ {٢٣} |
23. a k Pánu svému hledící: |
| وَوُجُوهٌ يَوْمَئِذٍ بَاسِرَةٌ {٢٤} |
24. a budou též tváře se temnící, |
| تَظُنُّ أَنْ يُفْعَلَ بِهَا فَاقِرَةٌ {٢٥} |
25. že stane se s nimi cos strašného, mnící. |
| كَلَّا إِذَا بَلَغَتِ التَّرَاقِيَ {٢٦} |
26. Nikoli; když (duše) dostoupí hltanu |
| وَقِيلَ مَنْ ۜ رَاقٍ {٢٧} |
27. a bude řečeno: „Kdo kouzlo má?“ |
| وَظَنَّ أَنَّهُ الْفِرَاقُ {٢٨} |
28. a myslí (člověk), že jest mu loučiti se, |
| وَالْتَفَّتِ السَّاقُ بِالسَّاقِ {٢٩} |
29. a noha s nohou splete se, |
| إِلَىٰ رَبِّكَ يَوْمَئِذٍ الْمَسَاقُ {٣٠} |
30. v den ten k Pánu svému bude hnán: |
| فَلَا صَدَّقَ وَلَا صَلَّىٰ {٣١} |
31. neb nedával almužny, aniž modlil se, |
| وَلَٰكِنْ كَذَّبَ وَتَوَلَّىٰ {٣٢} |
32. nýbrž lhářem nazýval (proroka) a záda obracel, |
| ثُمَّ ذَهَبَ إِلَىٰ أَهْلِهِ يَتَمَطَّىٰ {٣٣} |
33. pak ke svým (lidem) hrdě odešel. |
| أَوْلَىٰ لَكَ فَأَوْلَىٰ {٣٤} |
34. Běda ti, běda! |
| ثُمَّ أَوْلَىٰ لَكَ فَأَوْلَىٰ {٣٥} |
35. A znovu běda ti, běda! |
| أَيَحْسَبُ الْإِنْسَانُ أَنْ يُتْرَكَ سُدًى {٣٦} |
36. Zdaž domnívá se člověk, že ponechán bude pánem? |
| أَلَمْ يَكُ نُطْفَةً مِنْ مَنِيٍّ يُمْنَىٰ {٣٧} |
37. Což nebyl kapkou (semene jen) vystříknutého? |
| ثُمَّ كَانَ عَلَقَةً فَخَلَقَ فَسَوَّىٰ {٣٨} |
38. Pak krví sraženou byl, z níž (Bůh) stvořil jej a urovnal? |
| فَجَعَلَ مِنْهُ الزَّوْجَيْنِ الذَّكَرَ وَالْأُنْثَىٰ {٣٩} |
39. A pohlavím učinil jej dvojím, mužským, a ženským. |
| أَلَيْسَ ذَٰلِكَ بِقَادِرٍ عَلَىٰ أَنْ يُحْيِيَ الْمَوْتَىٰ {٤٠} |
40. Není-liž pak (On) dost mocným též, aby vzkřísil mrtvé? |
|
