 |
| حم {١} |
1. Há. Mím. |
| تَنْزِيلٌ مِنَ الرَّحْمَٰنِ الرَّحِيمِ {٢} |
2. Seslání od Milosrdného, Slitovného! |
| كِتَابٌ فُصِّلَتْ آيَاتُهُ قُرْآنًا عَرَبِيًّا لِقَوْمٍ يَعْلَمُونَ {٣} |
3. Kniha, jejíž znamení ROZDĚLENA byla jako Korán arabský pro lid vědoucí: |
| بَشِيرًا وَنَذِيرًا فَأَعْرَضَ أَكْثَرُهُمْ فَهُمْ لَا يَسْمَعُونَ {٤} |
4. (aby byl) věštitelem a varovatelem — však většina jich vzdaluje se a nenaslouchá. |
| وَقَالُوا قُلُوبُنَا فِي أَكِنَّةٍ مِمَّا تَدْعُونَا إِلَيْهِ وَفِي آذَانِنَا وَقْرٌ وَمِنْ بَيْنِنَا وَبَيْنِكَ حِجَابٌ فَاعْمَلْ إِنَّنَا عَامِلُونَ {٥} |
5. A říkají: „Zastřena jsou srdce naše před tím, k čemu zveš nás: a v uších našich tíha jest: mezi námi a tebou jest clona. Dělej si, (jak chceš): my (též tak) dělati si budeme.“ |
| قُلْ إِنَّمَا أَنَا بَشَرٌ مِثْلُكُمْ يُوحَىٰ إِلَيَّ أَنَّمَا إِلَٰهُكُمْ إِلَٰهٌ وَاحِدٌ فَاسْتَقِيمُوا إِلَيْهِ وَاسْتَغْفِرُوهُ ۗ وَوَيْلٌ لِلْمُشْرِكِينَ {٦} |
6. Rci: „Jáť zajisté pouze jsem člověk, jako vy: vnuknuto pak mi jest, že Bůh váš jest jen Bohem Jediným! Kráčejte tedy přímo k němu a proste jej za odpuštění — a běda mnohobožcům! |
| الَّذِينَ لَا يُؤْتُونَ الزَّكَاةَ وَهُمْ بِالْآخِرَةِ هُمْ كَافِرُونَ {٧} |
7. Těm, kteří nedávají (povinné) almužny a v život budoucí již nevěří! |
| إِنَّ الَّذِينَ آمَنُوا وَعَمِلُوا الصَّالِحَاتِ لَهُمْ أَجْرٌ غَيْرُ مَمْنُونٍ {٨} |
8. Těm pak, kdož uvěřili a konají dobré skutky, zajisté připadne odměna bezvýhradná.“ |
| قُلْ أَئِنَّكُمْ لَتَكْفُرُونَ بِالَّذِي خَلَقَ الْأَرْضَ فِي يَوْمَيْنِ وَتَجْعَلُونَ لَهُ أَنْدَادًا ۚ ذَٰلِكَ رَبُّ الْعَالَمِينَ {٩} |
9. Rci: „Zdaž nechcete věřiti v toho, jenž stvořil zemi ve dvou dnech a činiti mu chcete rovné? Onť Pánem jest veškerenstva! |
| وَجَعَلَ فِيهَا رَوَاسِيَ مِنْ فَوْقِهَا وَبَارَكَ فِيهَا وَقَدَّرَ فِيهَا أَقْوَاتَهَا فِي أَرْبَعَةِ أَيَّامٍ سَوَاءً لِلسَّائِلِينَ {١٠} |
10. On učinil na ní temena hor, a požehnal jí, a ustanovil po ní různé potraviny ve čtyřech dnech, rovným dílem pro (všechny) žádající. |
| ثُمَّ اسْتَوَىٰ إِلَى السَّمَاءِ وَهِيَ دُخَانٌ فَقَالَ لَهَا وَلِلْأَرْضِ ائْتِيَا طَوْعًا أَوْ كَرْهًا قَالَتَا أَتَيْنَا طَائِعِينَ {١١} |
11. Pak vznesl se na nebe, jež bylo pouhým dýmem, a řekl jemu i zemi: „Pojďte ke mně, ať poslušné již, či proti vůli své.“ I řekly nebe i země: „K tobě jdeme, poslušně!“ |
| فَقَضَاهُنَّ سَبْعَ سَمَاوَاتٍ فِي يَوْمَيْنِ وَأَوْحَىٰ فِي كُلِّ سَمَاءٍ أَمْرَهَا ۚ وَزَيَّنَّا السَّمَاءَ الدُّنْيَا بِمَصَابِيحَ وَحِفْظًا ۚ ذَٰلِكَ تَقْدِيرُ الْعَزِيزِ الْعَلِيمِ {١٢} |
12. I ustanovil je na sedmero nebes ve dvou dnech, a vnukl každému nebi činnost jeho: a ozdobili jsme nebesa nejspodnější pochodněmi a strážci takovéto bylo určení Mocného, Vševědoucího!“ |
| فَإِنْ أَعْرَضُوا فَقُلْ أَنْذَرْتُكُمْ صَاعِقَةً مِثْلَ صَاعِقَةِ عَادٍ وَثَمُودَ {١٣} |
13. A když odvrátí se, rci: „Varuji vás před úderem bouřným, podobným onomu, jenž zachvátil (kmeny) ´Ád a Tsemúd!“ |
| إِذْ جَاءَتْهُمُ الرُّسُلُ مِنْ بَيْنِ أَيْدِيهِمْ وَمِنْ خَلْفِهِمْ أَلَّا تَعْبُدُوا إِلَّا اللَّهَ ۖ قَالُوا لَوْ شَاءَ رَبُّنَا لَأَنْزَلَ مَلَائِكَةً فَإِنَّا بِمَا أُرْسِلْتُمْ بِهِ كَافِرُونَ {١٤} |
14. Když přišli k nim proroci jejich zpředu jich i ze zadu, nabádajíce je, aby nevzývali ničeho, kromě Boha, řekli: „Kdyby byl chtěl Pán náš, byl by seslal anděly; myť zajisté v to, s čím posláni jste byli, nevěříme.“ |
| فَأَمَّا عَادٌ فَاسْتَكْبَرُوا فِي الْأَرْضِ بِغَيْرِ الْحَقِّ وَقَالُوا مَنْ أَشَدُّ مِنَّا قُوَّةً ۖ أَوَلَمْ يَرَوْا أَنَّ اللَّهَ الَّذِي خَلَقَهُمْ هُوَ أَشَدُّ مِنْهُمْ قُوَّةً ۖ وَكَانُوا بِآيَاتِنَا يَجْحَدُونَ {١٥} |
15. Pokud se týče (kmene) ´Ád, pyšně chovali se v zemi beze všeho oprávnění, a řekli: „Kdož mocnějším nás jest silou?“ Což neviděli, že Bůh to byl, jenž stvořil je, a že tedy on byl mocnějším jich (silou)? Znamení naše pak popírali. |
| فَأَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ رِيحًا صَرْصَرًا فِي أَيَّامٍ نَحِسَاتٍ لِنُذِيقَهُمْ عَذَابَ الْخِزْيِ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا ۖ وَلَعَذَابُ الْآخِرَةِ أَخْزَىٰ ۖ وَهُمْ لَا يُنْصَرُونَ {١٦} |
16. I poslali jsme na ně vichr bouřný ve dnech zlověstných, abychom dali okusiti jim trestu potupného v životě pozemském: však trest života budoucího potupnější bude a nebude jim pomoženo. |
| وَأَمَّا ثَمُودُ فَهَدَيْنَاهُمْ فَاسْتَحَبُّوا الْعَمَىٰ عَلَى الْهُدَىٰ فَأَخَذَتْهُمْ صَاعِقَةُ الْعَذَابِ الْهُونِ بِمَا كَانُوا يَكْسِبُونَ {١٧} |
17. A pokud se týče (kmene) Tsemúd, dali jsme mu (dobré) vedení; však raději měl slepotu, než dobré vedení — pročež zachvátil je úder bouřný trestu hanlivého za to, co vydobyli si. |
| وَنَجَّيْنَا الَّذِينَ آمَنُوا وَكَانُوا يَتَّقُونَ {١٨} |
18. Zachránili jsme pak ty, kdož uvěřili a báli se Boha. |
| وَيَوْمَ يُحْشَرُ أَعْدَاءُ اللَّهِ إِلَى النَّارِ فَهُمْ يُوزَعُونَ {١٩} |
19. A (přijde) den, kdy shromážděni budou nepřátelé Boha k ohni, jdouce v řadách; |
| حَتَّىٰ إِذَا مَا جَاءُوهَا شَهِدَ عَلَيْهِمْ سَمْعُهُمْ وَأَبْصَارُهُمْ وَجُلُودُهُمْ بِمَا كَانُوا يَعْمَلُونَ {٢٠} |
20. a když dojdou k němu, dosvědčí proti nim sluch i zrak i kůže jejich to, co byli činili. |
| وَقَالُوا لِجُلُودِهِمْ لِمَ شَهِدْتُمْ عَلَيْنَا ۖ قَالُوا أَنْطَقَنَا اللَّهُ الَّذِي أَنْطَقَ كُلَّ شَيْءٍ وَهُوَ خَلَقَكُمْ أَوَّلَ مَرَّةٍ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ {٢١} |
21. A řeknou kůžím svým: „Proč svědčíte proti nám.“ Řeknou: „Dal výřečnost nám Bůh; ten, jenž dal výřečnost všemu: onť stvořil vás po prvé a k němu budete navráceni. |
| وَمَا كُنْتُمْ تَسْتَتِرُونَ أَنْ يَشْهَدَ عَلَيْكُمْ سَمْعُكُمْ وَلَا أَبْصَارُكُمْ وَلَا جُلُودُكُمْ وَلَٰكِنْ ظَنَنْتُمْ أَنَّ اللَّهَ لَا يَعْلَمُ كَثِيرًا مِمَّا تَعْمَلُونَ {٢٢} |
22. A nemohli jste ukrýti se tak, aby nesvědčily proti vám sluch a zrak váš, a kůže vaše; nýbrž mnili jste, že Bůh neví mnoho z toho, co činíte. |
| وَذَٰلِكُمْ ظَنُّكُمُ الَّذِي ظَنَنْتُمْ بِرَبِّكُمْ أَرْدَاكُمْ فَأَصْبَحْتُمْ مِنَ الْخَاسِرِينَ {٢٣} |
23. A tato domněnka vaše, kterou měli jste o Bohu, zničila vás: a stali jste se z oněch, již záhubě propadli.“ |
| فَإِنْ يَصْبِرُوا فَالنَّارُ مَثْوًى لَهُمْ ۖ وَإِنْ يَسْتَعْتِبُوا فَمَا هُمْ مِنَ الْمُعْتَبِينَ {٢٤} |
24. A i kdyby nyní trpělivě vyčkávali, přece obydlím jejich bude oheň (pekelný); a i kdyby prosili o prominutí, nebude prominuto jim. |
| وَقَيَّضْنَا لَهُمْ قُرَنَاءَ فَزَيَّنُوا لَهُمْ مَا بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَمَا خَلْفَهُمْ وَحَقَّ عَلَيْهِمُ الْقَوْلُ فِي أُمَمٍ قَدْ خَلَتْ مِنْ قَبْلِهِمْ مِنَ الْجِنِّ وَالْإِنْسِ ۖ إِنَّهُمْ كَانُوا خَاسِرِينَ {٢٥} |
25. Přisoudili jsme jim pak (věrné) soudruhy i zkrášlili ve zracích jejich, cokoliv před nimi bylo i co vzadu. A pronesen byl nad nimi (právem) rozsudek, jaký (pronesen byl) nad sbory Džinnů a lidí, které zašly před nimi: zajisté záhubě propadli. |
| وَقَالَ الَّذِينَ كَفَرُوا لَا تَسْمَعُوا لِهَٰذَا الْقُرْآنِ وَالْغَوْا فِيهِ لَعَلَّكُمْ تَغْلِبُونَ {٢٦} |
26. A říkají ti, kdož neuvěřili: „Nenaslouchejte tomuto Koránu a přehlušte jej hovorem, abyste možná překonali (čtoucí jej).“ |
| فَلَنُذِيقَنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا عَذَابًا شَدِيدًا وَلَنَجْزِيَنَّهُمْ أَسْوَأَ الَّذِي كَانُوا يَعْمَلُونَ {٢٧} |
27. Však dojista dáme okusiti těm, kdož neuvěřili, trestu přísného, a dojista odměníme je dle nejhorších skutků jejich. |
| ذَٰلِكَ جَزَاءُ أَعْدَاءِ اللَّهِ النَّارُ ۖ لَهُمْ فِيهَا دَارُ الْخُلْدِ ۖ جَزَاءً بِمَا كَانُوا بِآيَاتِنَا يَجْحَدُونَ {٢٨} |
28. Takováto jest odměna nepřátel Boha: oheň jim schystán jest! V něm přebývání bude jim věčné, odměnou za to, že znamení naše popírali. |
| وَقَالَ الَّذِينَ كَفَرُوا رَبَّنَا أَرِنَا اللَّذَيْنِ أَضَلَّانَا مِنَ الْجِنِّ وَالْإِنْسِ نَجْعَلْهُمَا تَحْتَ أَقْدَامِنَا لِيَكُونَا مِنَ الْأَسْفَلِينَ {٢٩} |
29. A řeknou (pak) ti, kdož neuvěřili: „Pane náš, ukaž nám ty, kdož zavedli nás, z Džinnů a lidí: hodíme je, jedny i druhé, pod nohy naše, aby byli z nejspodnějších!“ |
| إِنَّ الَّذِينَ قَالُوا رَبُّنَا اللَّهُ ثُمَّ اسْتَقَامُوا تَتَنَزَّلُ عَلَيْهِمُ الْمَلَائِكَةُ أَلَّا تَخَافُوا وَلَا تَحْزَنُوا وَأَبْشِرُوا بِالْجَنَّةِ الَّتِي كُنْتُمْ تُوعَدُونَ {٣٠} |
30. Zajisté pak na ty, kdož říkají: „Pánem naším jest Bůh,“ a poté béřou se přímo k němu, sestupují andělé, (říkajíce jim): „Nebojte a nermuťte se, nýbrž radujte se ze zahrady (ráje), jež slíbena byla vám! |
| نَحْنُ أَوْلِيَاؤُكُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَفِي الْآخِرَةِ ۖ وَلَكُمْ فِيهَا مَا تَشْتَهِي أَنْفُسُكُمْ وَلَكُمْ فِيهَا مَا تَدَّعُونَ {٣١} |
31. My ochránci jsme vašimi v životě pozemském i budoucím: budete míti v ní, cožkoli žádají si duše vaše, vše, oč si požádáte, |
| نُزُلًا مِنْ غَفُورٍ رَحِيمٍ {٣٢} |
32. jako pohostinství Odpouštějícího, Milosrdného! |
| وَمَنْ أَحْسَنُ قَوْلًا مِمَّنْ دَعَا إِلَى اللَّهِ وَعَمِلَ صَالِحًا وَقَالَ إِنَّنِي مِنَ الْمُسْلِمِينَ {٣٣} |
33. Kdo, krásněji mluví toho, jenž vzývá Boha, a koná dobré skutky, a praví: „Jsem jedním z odevzdaných do vůle boží?“ |
| وَلَا تَسْتَوِي الْحَسَنَةُ وَلَا السَّيِّئَةُ ۚ ادْفَعْ بِالَّتِي هِيَ أَحْسَنُ فَإِذَا الَّذِي بَيْنَكَ وَبَيْنَهُ عَدَاوَةٌ كَأَنَّهُ وَلِيٌّ حَمِيمٌ {٣٤} |
34. Nejsou rovny si (skutky) dobré a špatné. Odplácej (špatné) tím, co jest lepší: a hle, ten, mezi nímž a tebou bylo nepřátelství, jako by stal se ti přítelem vřelým. |
| وَمَا يُلَقَّاهَا إِلَّا الَّذِينَ صَبَرُوا وَمَا يُلَقَّاهَا إِلَّا ذُو حَظٍّ عَظِيمٍ {٣٥} |
35. Avšak nedosáhnou tohoto leda ti, kdož trpělivě vytrvávají: a nedosáhne toho leda ten, jenž štěstí má velké. |
| وَإِمَّا يَنْزَغَنَّكَ مِنَ الشَّيْطَانِ نَزْغٌ فَاسْتَعِذْ بِاللَّهِ ۖ إِنَّهُ هُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ {٣٦} |
36. A kdyby rozjitřilo tě nějaké svádění Satanovo, hledej útočiště u Boha, neb on všeslyšící jest, vševědoucí. |
| وَمِنْ آيَاتِهِ اللَّيْلُ وَالنَّهَارُ وَالشَّمْسُ وَالْقَمَرُ ۚ لَا تَسْجُدُوا لِلشَّمْسِ وَلَا لِلْقَمَرِ وَاسْجُدُوا لِلَّهِ الَّذِي خَلَقَهُنَّ إِنْ كُنْتُمْ إِيَّاهُ تَعْبُدُونَ {٣٧} |
37. Ze znamení jeho jsou den a noc, a slunce a měsíc: pročež nepadejte na tváře své před sluncem ani před měsícem, nýbrž padejte na tváře své před Bohem, jenž stvořil je oba, chcete-li jej uctívati. |
| فَإِنِ اسْتَكْبَرُوا فَالَّذِينَ عِنْدَ رَبِّكَ يُسَبِّحُونَ لَهُ بِاللَّيْلِ وَالنَّهَارِ وَهُمْ لَا يَسْأَمُونَ ۩ {٣٨} |
38. A jsou-li pyšni? — za to ti, kdož jsou u Pá na tvého, pějí chválu jeho nocí i dnem a neunavují se! |
| وَمِنْ آيَاتِهِ أَنَّكَ تَرَى الْأَرْضَ خَاشِعَةً فَإِذَا أَنْزَلْنَا عَلَيْهَا الْمَاءَ اهْتَزَّتْ وَرَبَتْ ۚ إِنَّ الَّذِي أَحْيَاهَا لَمُحْيِي الْمَوْتَىٰ ۚ إِنَّهُ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ قَدِيرٌ {٣٩} |
39. A ze znamení jeho jest, že vidíš zemi schlíplou: však když sešleme na ni vodu, vzpruží se a vzedme. Zajisté ten, jenž vzkřísil ji, jest též křisitelem mrtvých, neboť on nade všemi věcmi moc má. |
| إِنَّ الَّذِينَ يُلْحِدُونَ فِي آيَاتِنَا لَا يَخْفَوْنَ عَلَيْنَا ۗ أَفَمَنْ يُلْقَىٰ فِي النَّارِ خَيْرٌ أَمْ مَنْ يَأْتِي آمِنًا يَوْمَ الْقِيَامَةِ ۚ اعْمَلُوا مَا شِئْتُمْ ۖ إِنَّهُ بِمَا تَعْمَلُونَ بَصِيرٌ {٤٠} |
40. Ti, kteří zneuznávají znamení naše, nejsou skryti nám — a zdaž ten, jenž vržen bude v oheň (pekelný), bude lépe na tom, než ten, kdo přijde v bezpečí vstříc dnu zmrtvýchvstání? Čiňte si, (jak chcete): Bůh zajisté skutky vaše (dobře) obzírá. |
| إِنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بِالذِّكْرِ لَمَّا جَاءَهُمْ ۖ وَإِنَّهُ لَكِتَابٌ عَزِيزٌ {٤١} |
41. Zajisté ti, kdož neuvěřili v Napomenutí, když přišlo jim — a přece v pravdě jest to Kniha skvostná! |
| لَا يَأْتِيهِ الْبَاطِلُ مِنْ بَيْنِ يَدَيْهِ وَلَا مِنْ خَلْفِهِ ۖ تَنْزِيلٌ مِنْ حَكِيمٍ حَمِيدٍ {٤٢} |
42. Nedostihne jí marnost, ni zpředu, ni ze zadu: (jest to) seslání Moudrého, Chvály hodného! |
| مَا يُقَالُ لَكَ إِلَّا مَا قَدْ قِيلَ لِلرُّسُلِ مِنْ قَبْلِكَ ۚ إِنَّ رَبَّكَ لَذُو مَغْفِرَةٍ وَذُو عِقَابٍ أَلِيمٍ {٤٣} |
43. Nic není ti říkáno, co by nebylo bývalo říkáno prorokům před tebou: zajisté pak Pán tvůj má v moci odpuštění, ale též trest bolestný. |
| وَلَوْ جَعَلْنَاهُ قُرْآنًا أَعْجَمِيًّا لَقَالُوا لَوْلَا فُصِّلَتْ آيَاتُهُ ۖ أَأَعْجَمِيٌّ وَعَرَبِيٌّ ۗ قُلْ هُوَ لِلَّذِينَ آمَنُوا هُدًى وَشِفَاءٌ ۖ وَالَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ فِي آذَانِهِمْ وَقْرٌ وَهُوَ عَلَيْهِمْ عَمًى ۚ أُولَٰئِكَ يُنَادَوْنَ مِنْ مَكَانٍ بَعِيدٍ {٤٤} |
44. A kdybychom byli učinili jej Koránem cizojazyčným, byli by říkali: „Proč nebyla ROZDĚLENA nám znamení jehož (Korán) cizojazyčný a (lidu) arabskému?“ Rci: „Onť pro ty, kdož uvěřili, Vedením jest a vyléčením, a pokud se týče těch, kdo nevěří, v uších jejich jest tíha a jsou vůči němu slepi: na ně voláno jest z místa dalekého.“ |
| وَلَقَدْ آتَيْنَا مُوسَى الْكِتَابَ فَاخْتُلِفَ فِيهِ ۗ وَلَوْلَا كَلِمَةٌ سَبَقَتْ مِنْ رَبِّكَ لَقُضِيَ بَيْنَهُمْ ۚ وَإِنَّهُمْ لَفِي شَكٍّ مِنْهُ مُرِيبٍ {٤٥} |
45. A kdysi již dali jsme Mojžíšovi Knihu a mínění o ní rozešla se; nebýti pak slova předeslaného Pánem tvým, bylo by bývalo již rozsouzeno mezi nimi: neb zajisté byli ohledně Knihy v pochybnosti podezřívané. |
| مَنْ عَمِلَ صَالِحًا فَلِنَفْسِهِ ۖ وَمَنْ أَسَاءَ فَعَلَيْهَا ۗ وَمَا رَبُّكَ بِظَلَّامٍ لِلْعَبِيدِ {٤٦} |
46. Kdokoli činí dobro, činí tak ve prospěch své duše: a kdokoli činí zlo, tedy proti ní: a Pán tvůj jistě neukřivďuje služebníkům svým. |
| إِلَيْهِ يُرَدُّ عِلْمُ السَّاعَةِ ۚ وَمَا تَخْرُجُ مِنْ ثَمَرَاتٍ مِنْ أَكْمَامِهَا وَمَا تَحْمِلُ مِنْ أُنْثَىٰ وَلَا تَضَعُ إِلَّا بِعِلْمِهِ ۚ وَيَوْمَ يُنَادِيهِمْ أَيْنَ شُرَكَائِي قَالُوا آذَنَّاكَ مَا مِنَّا مِنْ شَهِيدٍ {٤٧} |
47. Jemu připadá vědomost o hodině (soudu): a není ovoce, jež vzešlo by ze sémě svého, aniž počne, neb porodí samice, bez vědomí jeho. A v den, kdy (Bůh) zavolá na ně: „Kde jsou ti společníci moji?“, řeknou: „Ujišťujeme tě, že není mezi námi nikoho, kdo dosvědčil by (to).“ |
| وَضَلَّ عَنْهُمْ مَا كَانُوا يَدْعُونَ مِنْ قَبْلُ ۖ وَظَنُّوا مَا لَهُمْ مِنْ مَحِيصٍ {٤٨} |
48. A ztratí se jim ti, které vzývali před tím; oni pak dovtípí se, že není pro ně útulku. |
| لَا يَسْأَمُ الْإِنْسَانُ مِنْ دُعَاءِ الْخَيْرِ وَإِنْ مَسَّهُ الشَّرُّ فَيَئُوسٌ قَنُوطٌ {٤٩} |
49. Neunavuje se člověk prosením o dobro; však když dotkne se jej zlo, tu zoufalý jest, malomyslný. |
| وَلَئِنْ أَذَقْنَاهُ رَحْمَةً مِنَّا مِنْ بَعْدِ ضَرَّاءَ مَسَّتْهُ لَيَقُولَنَّ هَٰذَا لِي وَمَا أَظُنُّ السَّاعَةَ قَائِمَةً وَلَئِنْ رُجِعْتُ إِلَىٰ رَبِّي إِنَّ لِي عِنْدَهُ لَلْحُسْنَىٰ ۚ فَلَنُنَبِّئَنَّ الَّذِينَ كَفَرُوا بِمَا عَمِلُوا وَلَنُذِيقَنَّهُمْ مِنْ عَذَابٍ غَلِيظٍ {٥٠} |
50. A když okusiti dáme mu milosrdenství svého po protivenství, jimiž dotčen byl, říká jistě: „To (právem) patří mi, a nemyslím, že hodina (soudu) přijde; a i kdybych navrácen byl k Pánu svému, dostane se mi u něho krásného (úděle).“ Však my dojista zpravíme ty, kdož neuvěřili, ohledně skutků jejich; a dojista okusiti dáme jim trestu přísného. |
| وَإِذَا أَنْعَمْنَا عَلَى الْإِنْسَانِ أَعْرَضَ وَنَأَىٰ بِجَانِبِهِ وَإِذَا مَسَّهُ الشَّرُّ فَذُو دُعَاءٍ عَرِيضٍ {٥١} |
51. A když milosti své popřáli jsme člověku, odvrací se a vzdaluje se stranou: když pak dotkne se jej zlo, modlitba jeho široká jest (a dlouhá). |
| قُلْ أَرَأَيْتُمْ إِنْ كَانَ مِنْ عِنْدِ اللَّهِ ثُمَّ كَفَرْتُمْ بِهِ مَنْ أَضَلُّ مِمَّنْ هُوَ فِي شِقَاقٍ بَعِيدٍ {٥٢} |
52. Rci: „Co míníte? Je-li tato Kniha od Boha a neuvěříte-li v ni, kdo zbloudilejším jest onoho, jenž v rozkolu jest dalekém?“ |
| سَنُرِيهِمْ آيَاتِنَا فِي الْآفَاقِ وَفِي أَنْفُسِهِمْ حَتَّىٰ يَتَبَيَّنَ لَهُمْ أَنَّهُ الْحَقُّ ۗ أَوَلَمْ يَكْفِ بِرَبِّكَ أَنَّهُ عَلَىٰ كُلِّ شَيْءٍ شَهِيدٌ {٥٣} |
53. Ukážeme jim znamení svá v končinách různých a na nich samých, až jasně ukázáno jim bude, že (tato Kniha) jest pravdou. Což nepostačilo (říci), že Pán tvůj jest svědkem věcí všechněch?“ |
| أَلَا إِنَّهُمْ فِي مِرْيَةٍ مِنْ لِقَاءِ رَبِّهِمْ ۗ أَلَا إِنَّهُ بِكُلِّ شَيْءٍ مُحِيطٌ {٥٤} |
54. Ó zajisté v pochybnosti jsou ohledně setkání s Pánem svým! Ó zajisté on obklopuje (věděním) věci všechny! |
|
