 |
| قَدْ أَفْلَحَ الْمُؤْمِنُونَ {١} |
1. Jak dobře povede se VĚŘÍCÍM, |
| الَّذِينَ هُمْ فِي صَلَاتِهِمْ خَاشِعُونَ {٢} |
2. kteří v modlitbě své se ponižují, |
| وَالَّذِينَ هُمْ عَنِ اللَّغْوِ مُعْرِضُونَ {٣} |
3. a kteří od svévolné řeči se vzdalují |
| وَالَّذِينَ هُمْ لِلزَّكَاةِ فَاعِلُونَ {٤} |
4. a kteří (povinnou) almužnu dávají |
| وَالَّذِينَ هُمْ لِفُرُوجِهِمْ حَافِظُونَ {٥} |
5. a kteří pohlavní údy své ostříhají, |
| إِلَّا عَلَىٰ أَزْوَاجِهِمْ أَوْ مَا مَلَكَتْ أَيْمَانُهُمْ فَإِنَّهُمْ غَيْرُ مَلُومِينَ {٦} |
6. (souložíce) jen s manželkami svými a s (otrokyněmi), dobytými pravicemi jejich: tehdy nebude jim viny: |
| فَمَنِ ابْتَغَىٰ وَرَاءَ ذَٰلِكَ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الْعَادُونَ {٧} |
7. však ti, kdož v žádosti své přestoupí tuto mez, budou přestupníky — |
| وَالَّذِينَ هُمْ لِأَمَانَاتِهِمْ وَعَهْدِهِمْ رَاعُونَ {٨} |
8. a ti, kdož zástavy jim dané (opatrují) a závazky své dobře dodržují, |
| وَالَّذِينَ هُمْ عَلَىٰ صَلَوَاتِهِمْ يُحَافِظُونَ {٩} |
9. a ti, kdož modlitby své bedlivě zachovávají: |
| أُولَٰئِكَ هُمُ الْوَارِثُونَ {١٠} |
10. tito zajisté budou dědici, |
| الَّذِينَ يَرِثُونَ الْفِرْدَوْسَ هُمْ فِيهَا خَالِدُونَ {١١} |
11. kteří zdědí ráj a přebývati v něm budou věčně. |
| وَلَقَدْ خَلَقْنَا الْإِنْسَانَ مِنْ سُلَالَةٍ مِنْ طِينٍ {١٢} |
12. Stvořili jsme pak člověka z měkké hlíny: |
| ثُمَّ جَعَلْنَاهُ نُطْفَةً فِي قَرَارٍ مَكِينٍ {١٣} |
13. poté učinili jsme jej kapkou (semene) v příbytku jistém: |
| ثُمَّ خَلَقْنَا النُّطْفَةَ عَلَقَةً فَخَلَقْنَا الْعَلَقَةَ مُضْغَةً فَخَلَقْنَا الْمُضْغَةَ عِظَامًا فَكَسَوْنَا الْعِظَامَ لَحْمًا ثُمَّ أَنْشَأْنَاهُ خَلْقًا آخَرَ ۚ فَتَبَارَكَ اللَّهُ أَحْسَنُ الْخَالِقِينَ {١٤} |
14. poté utvořili jsme sémě v krev sraženou, a krev sraženou vytvořili jsme v kousek (masa), a kousek (masa) vytvořili jsme v kosti: a oděli jsme kosti masem; pak dali jsme mu vzniknout jako stvoření jinému a požehnán budiž Bůh, nejlepší ze Stvořitelů! |
| ثُمَّ إِنَّكُمْ بَعْدَ ذَٰلِكَ لَمَيِّتُونَ {١٥} |
15. Poté pak dojista zemřete; |
| ثُمَّ إِنَّكُمْ يَوْمَ الْقِيَامَةِ تُبْعَثُونَ {١٦} |
16. pak dojista v den zmrtvýchvstání vzkříšeni budete. |
| وَلَقَدْ خَلَقْنَا فَوْقَكُمْ سَبْعَ طَرَائِقَ وَمَا كُنَّا عَنِ الْخَلْقِ غَافِلِينَ {١٧} |
17. Nad vámi pak stvořili jsme sedm cest a nejsme k tomu, co stvořili jsme, lhostejní. |
| وَأَنْزَلْنَا مِنَ السَّمَاءِ مَاءً بِقَدَرٍ فَأَسْكَنَّاهُ فِي الْأَرْضِ ۖ وَإِنَّا عَلَىٰ ذَهَابٍ بِهِ لَقَادِرُونَ {١٨} |
18. A sesíláme s nebe vodu dle míry a působíme, aby zůstala v zemi, ač máme moc způsobiti, aby zmizela. |
| فَأَنْشَأْنَا لَكُمْ بِهِ جَنَّاتٍ مِنْ نَخِيلٍ وَأَعْنَابٍ لَكُمْ فِيهَا فَوَاكِهُ كَثِيرَةٌ وَمِنْهَا تَأْكُلُونَ {١٩} |
19. A jí dali jsme vzrůsti vám zahradám datlovníků a vinné révy, z nichž béřete množství plodů a z nichž pojídáte. |
| وَشَجَرَةً تَخْرُجُ مِنْ طُورِ سَيْنَاءَ تَنْبُتُ بِالدُّهْنِ وَصِبْغٍ لِلْآكِلِينَ {٢٠} |
20. A taktéž stromu, jenž vyrůstá na hoře Sinai a jenž skýtá olej a šťávu pojídajícím. |
| وَإِنَّ لَكُمْ فِي الْأَنْعَامِ لَعِبْرَةً ۖ نُسْقِيكُمْ مِمَّا فِي بُطُونِهَا وَلَكُمْ فِيهَا مَنَافِعُ كَثِيرَةٌ وَمِنْهَا تَأْكُلُونَ {٢١} |
21. A zajisté v dobytčatech vašich jest pro vás poučení: napájíme vás tím, co nalézá se v útrobách jejich a prospěch z nich máte mnohý a z nich též pojídáte. |
| وَعَلَيْهَا وَعَلَى الْفُلْكِ تُحْمَلُونَ {٢٢} |
22. A na nich, jakož i na lodích jste nošeni. |
| وَلَقَدْ أَرْسَلْنَا نُوحًا إِلَىٰ قَوْمِهِ فَقَالَ يَا قَوْمِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُمْ مِنْ إِلَٰهٍ غَيْرُهُ ۖ أَفَلَا تَتَّقُونَ {٢٣} |
23. A kdysi poslali jsme Noema k lidu jeho, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, neb nemáte jiného Boha, kromě něho: což nebudete se ho báti?“ |
| فَقَالَ الْمَلَأُ الَّذِينَ كَفَرُوا مِنْ قَوْمِهِ مَا هَٰذَا إِلَّا بَشَرٌ مِثْلُكُمْ يُرِيدُ أَنْ يَتَفَضَّلَ عَلَيْكُمْ وَلَوْ شَاءَ اللَّهُ لَأَنْزَلَ مَلَائِكَةً مَا سَمِعْنَا بِهَٰذَا فِي آبَائِنَا الْأَوَّلِينَ {٢٤} |
24. Však řekli předáci těch, kteří neuvěřili z lidu jeho: „Tohle přec jest pouhý člověk, jako vy, však chce se vyvýšiti nad vás; a kdyby Bůh byl chtěl, byl by seslal anděly. Neslyšeli jsme ničeho podobného od otců našich předešlých. |
| إِنْ هُوَ إِلَّا رَجُلٌ بِهِ جِنَّةٌ فَتَرَبَّصُوا بِهِ حَتَّىٰ حِينٍ {٢٥} |
25. Onť pouze jest mužem, Džinny posedlým: pročež pozorujte jej po jistou dobu.“ |
| قَالَ رَبِّ انْصُرْنِي بِمَا كَذَّبُونِ {٢٦} |
26. Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“ |
| فَأَوْحَيْنَا إِلَيْهِ أَنِ اصْنَعِ الْفُلْكَ بِأَعْيُنِنَا وَوَحْيِنَا فَإِذَا جَاءَ أَمْرُنَا وَفَارَ التَّنُّورُ ۙ فَاسْلُكْ فِيهَا مِنْ كُلٍّ زَوْجَيْنِ اثْنَيْنِ وَأَهْلَكَ إِلَّا مَنْ سَبَقَ عَلَيْهِ الْقَوْلُ مِنْهُمْ ۖ وَلَا تُخَاطِبْنِي فِي الَّذِينَ ظَلَمُوا ۖ إِنَّهُمْ مُغْرَقُونَ {٢٧} |
27. I vnukli jsme mu: „Zbuduj archu pod dozorem naším a podle vnuknutí našeho: a když přijde rozkaz náš a praskne pec, |
| فَإِذَا اسْتَوَيْتَ أَنْتَ وَمَنْ مَعَكَ عَلَى الْفُلْكِ فَقُلِ الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي نَجَّانَا مِنَ الْقَوْمِ الظَّالِمِينَ {٢٨} |
28. uveď do ní ode všech druhů po páru, jakož i rodinu svou, vyjma toho z nich, nad nímž ortel vynesen byl již předem a nepřimlouvej se u mne za ty, kdož nepravostni byli, neboť oni potopeni budou. A už usazen budeš ty a kdožkoli s tebou bude, v arše, tehdy rci: ‚Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem nepravostným.‘“ |
| وَقُلْ رَبِّ أَنْزِلْنِي مُنْزَلًا مُبَارَكًا وَأَنْتَ خَيْرُ الْمُنْزِلِينَ {٢٩} |
29. A rci: „Pane můj, dej sestoupiti mi na místě sestupu požehnaném, neboť tys nejlepším z usazovatelů.“ |
| إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَآيَاتٍ وَإِنْ كُنَّا لَمُبْتَلِينَ {٣٠} |
30. V tomto zajisté byla znamení a tím stavěli jsme lidstvo na zkoušku. |
| ثُمَّ أَنْشَأْنَا مِنْ بَعْدِهِمْ قَرْنًا آخَرِينَ {٣١} |
31. Po nich pak vzbudili jsme jiná pokolení |
| فَأَرْسَلْنَا فِيهِمْ رَسُولًا مِنْهُمْ أَنِ اعْبُدُوا اللَّهَ مَا لَكُمْ مِنْ إِلَٰهٍ غَيْرُهُ ۖ أَفَلَا تَتَّقُونَ {٣٢} |
32. a poslali jsme k nim posly z jejich středu, (aby hlásali): „Uctívejte Boha: nemáte jiného Boha, kromě něho. Což nebudete se jej báti?“ |
| وَقَالَ الْمَلَأُ مِنْ قَوْمِهِ الَّذِينَ كَفَرُوا وَكَذَّبُوا بِلِقَاءِ الْآخِرَةِ وَأَتْرَفْنَاهُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا مَا هَٰذَا إِلَّا بَشَرٌ مِثْلُكُمْ يَأْكُلُ مِمَّا تَأْكُلُونَ مِنْهُ وَيَشْرَبُ مِمَّا تَشْرَبُونَ {٣٣} |
33. I řekli předáci lidu jeho, kteří neuvěřili a vylhaným nazvali setkání (s Bohem) v životě příštím, a jimž přespříliš dali jsme užívati života pozemského: „Tohle jest pouze člověk jako vy, jenž jí z toho, co vy jíte a pije z toho, co vy pijete. |
| وَلَئِنْ أَطَعْتُمْ بَشَرًا مِثْلَكُمْ إِنَّكُمْ إِذًا لَخَاسِرُونَ {٣٤} |
34. A poslouchati-li budete člověka vám rovného, tehdy zajisté záhubě jste propadli. |
| أَيَعِدُكُمْ أَنَّكُمْ إِذَا مِتُّمْ وَكُنْتُمْ تُرَابًا وَعِظَامًا أَنَّكُمْ مُخْرَجُونَ {٣٥} |
35. Slibuje vám snad, že poté, až zemřete a v prach a kosti obráceni jste, zas (z hrobu) vyvedeni budete? |
| هَيْهَاتَ هَيْهَاتَ لِمَا تُوعَدُونَ {٣٦} |
36. Pryč, pryč s tím, co slibováno jest vám. |
| إِنْ هِيَ إِلَّا حَيَاتُنَا الدُّنْيَا نَمُوتُ وَنَحْيَا وَمَا نَحْنُ بِمَبْعُوثِينَ {٣٧} |
37. Není nám jiného života, než tohoto života pozemského; umíráme a žijeme, však nikdy nebudeme vzkříšeni. |
| إِنْ هُوَ إِلَّا رَجُلٌ افْتَرَىٰ عَلَى اللَّهِ كَذِبًا وَمَا نَحْنُ لَهُ بِمُؤْمِنِينَ {٣٨} |
38. On pouze jest mužem, jenž lež vymyslil o Bohu a my nebudeme věřiti mu.“ |
| قَالَ رَبِّ انْصُرْنِي بِمَا كَذَّبُونِ {٣٩} |
39. Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“ |
| قَالَ عَمَّا قَلِيلٍ لَيُصْبِحُنَّ نَادِمِينَ {٤٠} |
40. Řekl (Bůh): „Jen maličko a začnou litovati!“ |
| فَأَخَذَتْهُمُ الصَّيْحَةُ بِالْحَقِّ فَجَعَلْنَاهُمْ غُثَاءً ۚ فَبُعْدًا لِلْقَوْمِ الظَّالِمِينَ {٤١} |
41. A zastihlo je vykřiknutí (zkázy) právem a učinili jsme je splaveninou. Daleko zavržen budiž lid nepravostný! |
| ثُمَّ أَنْشَأْنَا مِنْ بَعْدِهِمْ قُرُونًا آخَرِينَ {٤٢} |
42. Po nich pak vzbudili jsme pokolení jiná. |
| مَا تَسْبِقُ مِنْ أُمَّةٍ أَجَلَهَا وَمَا يَسْتَأْخِرُونَ {٤٣} |
43. Nebude uspíšena nikterému národu lhůta jeho, aniž zpožděna. |
| ثُمَّ أَرْسَلْنَا رُسُلَنَا تَتْرَىٰ ۖ كُلَّ مَا جَاءَ أُمَّةً رَسُولُهَا كَذَّبُوهُ ۚ فَأَتْبَعْنَا بَعْضَهُمْ بَعْضًا وَجَعَلْنَاهُمْ أَحَادِيثَ ۚ فَبُعْدًا لِقَوْمٍ لَا يُؤْمِنُونَ {٤٤} |
44. Poté pak poslali jsme posly své jednoho po druhém. Pokaždé, když k některému národu přišel prorok jeho, nazvali jej lhářem: a tak dali jsme jednomu národu následovati druhý a učinili jsme je předmětem vyprávění. Daleko zavržen budiž lid nevěřící! |
| ثُمَّ أَرْسَلْنَا مُوسَىٰ وَأَخَاهُ هَارُونَ بِآيَاتِنَا وَسُلْطَانٍ مُبِينٍ {٤٥} |
45. Poté pak poslali jsme Mojžíše a bratra jeho Árona se znameními svými a mocí zjevnou: |
| إِلَىٰ فِرْعَوْنَ وَمَلَئِهِ فَاسْتَكْبَرُوا وَكَانُوا قَوْمًا عَالِينَ {٤٦} |
46. Faraonovi a předním lidu jeho; však chovali se pyšně, neboť lid to byl nadutý: |
| فَقَالُوا أَنُؤْمِنُ لِبَشَرَيْنِ مِثْلِنَا وَقَوْمُهُمَا لَنَا عَابِدُونَ {٤٧} |
47. a řekli: „Zdaž uvěříme dvěma mužům jako jsme my, jichž lid nám otročí?“ |
| فَكَذَّبُوهُمَا فَكَانُوا مِنَ الْمُهْلَكِينَ {٤٨} |
48. A lháři nazvali je oba a stali se jedněmi ze zahubených. |
| وَلَقَدْ آتَيْنَا مُوسَى الْكِتَابَ لَعَلَّهُمْ يَهْتَدُونَ {٤٩} |
49. Tehdy pak dali jsme Mojžíšovi Knihu, aby lid jeho (dobře) byl veden: |
| وَجَعَلْنَا ابْنَ مَرْيَمَ وَأُمَّهُ آيَةً وَآوَيْنَاهُمَا إِلَىٰ رَبْوَةٍ ذَاتِ قَرَارٍ وَمَعِينٍ {٥٠} |
50. a učinili jsme syna Mariina a matku jeho znamením; a (obydlím) dali jsme jim místo na vrchu, bezpečné a pramen (vody) mající. |
| يَا أَيُّهَا الرُّسُلُ كُلُوا مِنَ الطَّيِّبَاتِ وَاعْمَلُوا صَالِحًا ۖ إِنِّي بِمَا تَعْمَلُونَ عَلِيمٌ {٥١} |
51. „Ó proroci, jezte z dobrých věcí a čiňte dobro, neboť o tom, co činíte, dobře vím. |
| وَإِنَّ هَٰذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاتَّقُونِ {٥٢} |
52. Zajisté pak tento národ váš jest národem jediným a já jsem Pánem vaším: mne tedy bojte se!“ |
| فَتَقَطَّعُوا أَمْرَهُمْ بَيْنَهُمْ زُبُرًا ۖ كُلُّ حِزْبٍ بِمَا لَدَيْهِمْ فَرِحُونَ {٥٣} |
53. Však lidé rozštěpili se ve věcech svých mezi sebou na skupiny: každá strana z toho, což měla, se radujíc: |
| فَذَرْهُمْ فِي غَمْرَتِهِمْ حَتَّىٰ حِينٍ {٥٤} |
54. i ponech je v hloubi omylu jejich do lhůty určené. |
| أَيَحْسَبُونَ أَنَّمَا نُمِدُّهُمْ بِهِ مِنْ مَالٍ وَبَنِينَ {٥٥} |
55. Zdaž domnívají se, že v tom, čeho popřáváme jim v hojnosti, ze statků a dětí |
| نُسَارِعُ لَهُمْ فِي الْخَيْرَاتِ ۚ بَلْ لَا يَشْعُرُونَ {٥٦} |
56. předháníme se (v dosažení) pro ně dobra? Naopak: věk oni netuší. |
| إِنَّ الَّذِينَ هُمْ مِنْ خَشْيَةِ رَبِّهِمْ مُشْفِقُونَ {٥٧} |
57. Zajisté pak ti, kdož bázní Pána svého naplněni jsou |
| وَالَّذِينَ هُمْ بِآيَاتِ رَبِّهِمْ يُؤْمِنُونَ {٥٨} |
58. a kteří ve znamení Pána svého věří: |
| وَالَّذِينَ هُمْ بِرَبِّهِمْ لَا يُشْرِكُونَ {٥٩} |
59. a kteří (ničeho) s Pánem svým nespolčují: |
| وَالَّذِينَ يُؤْتُونَ مَا آتَوْا وَقُلُوبُهُمْ وَجِلَةٌ أَنَّهُمْ إِلَىٰ رَبِّهِمْ رَاجِعُونَ {٦٠} |
60. a kteří dávají to, co dávají ana srdce jejich chvějí se (bázní) před tím, že k Pánu svému se navrátí. |
| أُولَٰئِكَ يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَهُمْ لَهَا سَابِقُونَ {٦١} |
61. Tito předhánějí se v (dosažení) dobra a první jej dosahují. |
| وَلَا نُكَلِّفُ نَفْسًا إِلَّا وُسْعَهَا ۖ وَلَدَيْنَا كِتَابٌ يَنْطِقُ بِالْحَقِّ ۚ وَهُمْ لَا يُظْلَمُونَ {٦٢} |
62. Neukládáme nijaké duši břemene nad síly její: a u nás (uložena) jest Kniha, jež mluví pravdu a nikomu nebude ukřivděno. |
| بَلْ قُلُوبُهُمْ فِي غَمْرَةٍ مِنْ هَٰذَا وَلَهُمْ أَعْمَالٌ مِنْ دُونِ ذَٰلِكَ هُمْ لَهَا عَامِلُونَ {٦٣} |
63. Však srdce jejich pohroužena jsou (v omylu) ohledně této (Knihy): a skutky jiné kromě oněch konají: |
| حَتَّىٰ إِذَا أَخَذْنَا مُتْرَفِيهِمْ بِالْعَذَابِ إِذَا هُمْ يَجْأَرُونَ {٦٤} |
64. (a budou) až do chvíle, kdy postihneme, blahobytu se těšící z nich trestem, hle, pak volají zděseně. |
| لَا تَجْأَرُوا الْيَوْمَ ۖ إِنَّكُمْ مِنَّا لَا تُنْصَرُونَ {٦٥} |
65. „Nevolejte dnešního dne, neb námi vám nebude pomoženo: |
| قَدْ كَانَتْ آيَاتِي تُتْلَىٰ عَلَيْكُمْ فَكُنْتُمْ عَلَىٰ أَعْقَابِكُمْ تَنْكِصُونَ {٦٦} |
66. vždyť dávno již byla předříkávána vám znamení moje, však vy na podpatcích svých jste se otáčeli, |
| مُسْتَكْبِرِينَ بِهِ سَامِرًا تَهْجُرُونَ {٦٧} |
67. plni pýchy na to vedli jste plané rozmluvy půlnoční.“ |
| أَفَلَمْ يَدَّبَّرُوا الْقَوْلَ أَمْ جَاءَهُمْ مَا لَمْ يَأْتِ آبَاءَهُمُ الْأَوَّلِينَ {٦٨} |
68. Což nebudou uvažovati o tom, co říká se jim, anebo snad přišlo jim, co nepřišlo otcům jejich minulým? |
| أَمْ لَمْ يَعْرِفُوا رَسُولَهُمْ فَهُمْ لَهُ مُنْكِرُونَ {٦٩} |
69. Aneb snad nepoznávali proroka svého a (proto) jej zapírají? |
| أَمْ يَقُولُونَ بِهِ جِنَّةٌ ۚ بَلْ جَاءَهُمْ بِالْحَقِّ وَأَكْثَرُهُمْ لِلْحَقِّ كَارِهُونَ {٧٠} |
70. Aneb řeknou, „Džinny jste posedlý?“ Naopak: on přišel k nim s pravdou a většina jich pravdu nenávidí. |
| وَلَوِ اتَّبَعَ الْحَقُّ أَهْوَاءَهُمْ لَفَسَدَتِ السَّمَاوَاتُ وَالْأَرْضُ وَمَنْ فِيهِنَّ ۚ بَلْ أَتَيْنَاهُمْ بِذِكْرِهِمْ فَهُمْ عَنْ ذِكْرِهِمْ مُعْرِضُونَ {٧١} |
71. Však kdyby pravda byla následovala choutky jejich, zkažena by tím byla nebesa i země, a vše, co v obou jest; naopak, přinesli jsme jim napomenutí jich, ale oni od napomenutí svého se odvracejí. |
| أَمْ تَسْأَلُهُمْ خَرْجًا فَخَرَاجُ رَبِّكَ خَيْرٌ ۖ وَهُوَ خَيْرُ الرَّازِقِينَ {٧٢} |
72. Což žádáš od nich poplatek? Plat od Pána tvého lepším jest a on nejlepším jest všech živitelů. |
| وَإِنَّكَ لَتَدْعُوهُمْ إِلَىٰ صِرَاطٍ مُسْتَقِيمٍ {٧٣} |
73. Ty pak zajisté voláš je ke stezce přímé: |
| وَإِنَّ الَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ بِالْآخِرَةِ عَنِ الصِّرَاطِ لَنَاكِبُونَ {٧٤} |
74. a ti, kteří nevěří v život budoucí, od oné stezky se uchylují. |
| وَلَوْ رَحِمْنَاهُمْ وَكَشَفْنَا مَا بِهِمْ مِنْ ضُرٍّ لَلَجُّوا فِي طُغْيَانِهِمْ يَعْمَهُونَ {٧٥} |
75. A kdybychom byli slitovali se nad nimi a odňali od nich protivenství jejich, byli by svéhlavě dál stáli na svém bloudění (v nevíře). |
| وَلَقَدْ أَخَذْنَاهُمْ بِالْعَذَابِ فَمَا اسْتَكَانُوا لِرَبِّهِمْ وَمَا يَتَضَرَّعُونَ {٧٦} |
76. A přece již postihli jsme je trestem, však neponížili se před Pánem svým, aniž sklonili šíje své: |
| حَتَّىٰ إِذَا فَتَحْنَا عَلَيْهِمْ بَابًا ذَا عَذَابٍ شَدِيدٍ إِذَا هُمْ فِيهِ مُبْلِسُونَ {٧٧} |
77. až když otevřeli jsme na ně dveře trestu přísného: hle, zoufají si nad ním! |
| وَهُوَ الَّذِي أَنْشَأَ لَكُمُ السَّمْعَ وَالْأَبْصَارَ وَالْأَفْئِدَةَ ۚ قَلِيلًا مَا تَشْكُرُونَ {٧٨} |
78. Onť to jest, jenž utvořil vám sluch a zrak a srdce; a jak málo jste mu vděčni. |
| وَهُوَ الَّذِي ذَرَأَكُمْ فِي الْأَرْضِ وَإِلَيْهِ تُحْشَرُونَ {٧٩} |
79. Onť to jest, jenž dal vám vznik na zemi a k němu shromážděni budete. |
| وَهُوَ الَّذِي يُحْيِي وَيُمِيتُ وَلَهُ اخْتِلَافُ اللَّيْلِ وَالنَّهَارِ ۚ أَفَلَا تَعْقِلُونَ {٨٠} |
80. Onť to jest, jenž obživuje a umrtvuje: on řídí přechod noci a dne: což toho nepochopíte (rozumem)? |
| بَلْ قَالُوا مِثْلَ مَا قَالَ الْأَوَّلُونَ {٨١} |
81. Však ne: říkají totéž, co říkali staří; |
| قَالُوا أَإِذَا مِتْنَا وَكُنَّا تُرَابًا وَعِظَامًا أَإِنَّا لَمَبْعُوثُونَ {٨٢} |
82. říkají: „Zdaž až zemřeme a budeme prach a kosti, znovu vzkříšeni že budeme? |
| لَقَدْ وُعِدْنَا نَحْنُ وَآبَاؤُنَا هَٰذَا مِنْ قَبْلُ إِنْ هَٰذَا إِلَّا أَسَاطِيرُ الْأَوَّلِينَ {٨٣} |
83. To již slibováno bylo nám, jakož i otcům našim, před tím: zajistéť jsou to jen báchorky starých:“ |
| قُلْ لِمَنِ الْأَرْضُ وَمَنْ فِيهَا إِنْ كُنْتُمْ تَعْلَمُونَ {٨٤} |
84. Rci: „Komu přináleží země a cožkoliv na ní jest — víte-li?“ |
| سَيَقُولُونَ لِلَّهِ ۚ قُلْ أَفَلَا تَذَكَّرُونَ {٨٥} |
85. Řeknou: „Bohu.“ Rci: „Což tedy si toho nepřipomenete?“ |
| قُلْ مَنْ رَبُّ السَّمَاوَاتِ السَّبْعِ وَرَبُّ الْعَرْشِ الْعَظِيمِ {٨٦} |
86. Rci: „Kdo pánem jest sedmera nebes a pán trůnu mocného?“ |
| سَيَقُولُونَ لِلَّهِ ۚ قُلْ أَفَلَا تَتَّقُونَ {٨٧} |
87. Řeknou: „Patří Bohu.“ Rci: „Což tedy nebudete se báti?“ |
| قُلْ مَنْ بِيَدِهِ مَلَكُوتُ كُلِّ شَيْءٍ وَهُوَ يُجِيرُ وَلَا يُجَارُ عَلَيْهِ إِنْ كُنْتُمْ تَعْلَمُونَ {٨٨} |
88. Rci: „V čí ruce jest panství nade všemi věcmi a jenž chrání, sám nemaje třeba ochrany — víte-li?“ |
| سَيَقُولُونَ لِلَّهِ ۚ قُلْ فَأَنَّىٰ تُسْحَرُونَ {٨٩} |
89. Řeknou: „V ruce Boha.n Rci: „Jak tedy můžete tak býti očarováni?“ |
| بَلْ أَتَيْنَاهُمْ بِالْحَقِّ وَإِنَّهُمْ لَكَاذِبُونَ {٩٠} |
90. Ano, přinesli jsme jim pravdu: však oni zajisté lháři jsou. |
| مَا اتَّخَذَ اللَّهُ مِنْ وَلَدٍ وَمَا كَانَ مَعَهُ مِنْ إِلَٰهٍ ۚ إِذًا لَذَهَبَ كُلُّ إِلَٰهٍ بِمَا خَلَقَ وَلَعَلَا بَعْضُهُمْ عَلَىٰ بَعْضٍ ۚ سُبْحَانَ اللَّهِ عَمَّا يَصِفُونَ {٩١} |
91. Bůh zajisté si neučinil syna a není s ním jiného boha: jinak odešel by každý bůh s tím, co stvořil, a jeden nad druhého by se vyvyšoval: chválen budiž Bůh nade vše, co vykládáte! |
| عَالِمِ الْغَيْبِ وَالشَّهَادَةِ فَتَعَالَىٰ عَمَّا يُشْرِكُونَ {٩٢} |
92. Onť zná věci skryté i věci viditelné a daleko povýšen jest nad to, co s ním spolčujete.“ |
| قُلْ رَبِّ إِمَّا تُرِيَنِّي مَا يُوعَدُونَ {٩٣} |
93. Rci: „Pane můj, ukážeš-li mi to, co slibováno jest jim, |
| رَبِّ فَلَا تَجْعَلْنِي فِي الْقَوْمِ الظَّالِمِينَ {٩٤} |
94. Pane můj, nedej mi pak býti mezi lidem nepravostným!“ |
| وَإِنَّا عَلَىٰ أَنْ نُرِيَكَ مَا نَعِدُهُمْ لَقَادِرُونَ {٩٥} |
95. Myť zajisté můžeme ukázat ti, co slibujeme jim; |
| ادْفَعْ بِالَّتِي هِيَ أَحْسَنُ السَّيِّئَةَ ۚ نَحْنُ أَعْلَمُ بِمَا يَصِفُونَ {٩٦} |
96. odpuzuj zlé tím, co jest lepší: my nejlépe víme o tom, co vykládají. |
| وَقُلْ رَبِّ أَعُوذُ بِكَ مِنْ هَمَزَاتِ الشَّيَاطِينِ {٩٧} |
97. A rci: „Pane můj, útočiště béřu k tobě před našeptáváním zlých duchů: |
| وَأَعُوذُ بِكَ رَبِّ أَنْ يَحْضُرُونِ {٩٨} |
98. a útočiště béřu k tobě, Pane můj, před přiblížením se jich ke mne.“ |
| حَتَّىٰ إِذَا جَاءَ أَحَدَهُمُ الْمَوْتُ قَالَ رَبِّ ارْجِعُونِ {٩٩} |
99. Však když k některému z nich přijde smrt, rce: „Pane můj, dej mi vrátiti se, |
| لَعَلِّي أَعْمَلُ صَالِحًا فِيمَا تَرَكْتُ ۚ كَلَّا ۚ إِنَّهَا كَلِمَةٌ هُوَ قَائِلُهَا ۖ وَمِنْ وَرَائِهِمْ بَرْزَخٌ إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ {١٠٠} |
100. abych činiti mohl dobro v tom, co opominul jsem.“ Však ne, Tato jsou slova, jež bude mluviti, ale za nimi bude přehrada až do dne, kdy budou vzkříšeni. |
| فَإِذَا نُفِخَ فِي الصُّورِ فَلَا أَنْسَابَ بَيْنَهُمْ يَوْمَئِذٍ وَلَا يَتَسَاءَلُونَ {١٠١} |
101. A když troubeno bude na roh, v den onen nebude svazků příbuzenských mezi nimi, aniž navzájem se budou doprošovati. |
| فَمَنْ ثَقُلَتْ مَوَازِينُهُ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ {١٠٢} |
102. Ti, jichž váha těžká bude, těm dobře povede se. |
| وَمَنْ خَفَّتْ مَوَازِينُهُ فَأُولَٰئِكَ الَّذِينَ خَسِرُوا أَنْفُسَهُمْ فِي جَهَنَّمَ خَالِدُونَ {١٠٣} |
103. Ti, jichž váha lehká bude, budou oni, jichž duše záhubě propadly a v pekle přebývati budou věčně. |
| تَلْفَحُ وُجُوهَهُمُ النَّارُ وَهُمْ فِيهَا كَالِحُونَ {١٠٤} |
104. Sžírati bude oheň tváře jejich a křiviti budou ústa svá. |
| أَلَمْ تَكُنْ آيَاتِي تُتْلَىٰ عَلَيْكُمْ فَكُنْتُمْ بِهَا تُكَذِّبُونَ {١٠٥} |
105. „Což nebyla vám čtena znamení naše a vylhanými jste je nazývali?“ |
| قَالُوا رَبَّنَا غَلَبَتْ عَلَيْنَا شِقْوَتُنَا وَكُنَّا قَوْمًا ضَالِّينَ {١٠٦} |
106. Řeknou: „Pane náš, přemohlo nás neštěstí naše a stali jsme se lidem bloudícím. |
| رَبَّنَا أَخْرِجْنَا مِنْهَا فَإِنْ عُدْنَا فَإِنَّا ظَالِمُونَ {١٠٧} |
107. Pane náš, vyveď nás odsud: a vrátíme-li se (k bludu), pak jistě budeme nepravostní.“ |
| قَالَ اخْسَئُوا فِيهَا وَلَا تُكَلِّمُونِ {١٠٨} |
108. Řekne Bůh: „Vehnáni buďte do něho a nemluvte na mne. |
| إِنَّهُ كَانَ فَرِيقٌ مِنْ عِبَادِي يَقُولُونَ رَبَّنَا آمَنَّا فَاغْفِرْ لَنَا وَارْحَمْنَا وَأَنْتَ خَيْرُ الرَّاحِمِينَ {١٠٩} |
109. Neb zajisté byla část služebníků mých, kteří říkali: ‚Pane náš, uvěřili jsme, i odpusť nám a slituj se nad námi, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných‘ |
| فَاتَّخَذْتُمُوهُمْ سِخْرِيًّا حَتَّىٰ أَنْسَوْكُمْ ذِكْرِي وَكُنْتُمْ مِنْهُمْ تَضْحَكُونَ {١١٠} |
110. a vy žert tropili jste si z nich, až způsobili jste, že zapomněli napomenutí mé a vysmáli jste se jim. |
| إِنِّي جَزَيْتُهُمُ الْيَوْمَ بِمَا صَبَرُوا أَنَّهُمْ هُمُ الْفَائِزُونَ {١١١} |
111. Jáť pak zajisté odměnil jsem je dnes za to, že trpělivě vše snesli: v pravdě oni šťastni jsou!“ |
| قَالَ كَمْ لَبِثْتُمْ فِي الْأَرْضِ عَدَدَ سِنِينَ {١١٢} |
112. Řekne (Bůh): „Jak dlouhý prodleli jste na zemi počet roků?“ |
| قَالُوا لَبِثْنَا يَوْمًا أَوْ بَعْضَ يَوْمٍ فَاسْأَلِ الْعَادِّينَ {١١٣} |
113. Řeknou: „Prodleli jsme tam den aneb část dne: i taž se početvedoucích.“ |
| قَالَ إِنْ لَبِثْتُمْ إِلَّا قَلِيلًا ۖ لَوْ أَنَّكُمْ كُنْتُمْ تَعْلَمُونَ {١١٤} |
114. Řekne Bůh: „Dleli jste tam pouze maličko, kdybyste to mohli věděti. |
| أَفَحَسِبْتُمْ أَنَّمَا خَلَقْنَاكُمْ عَبَثًا وَأَنَّكُمْ إِلَيْنَا لَا تُرْجَعُونَ {١١٥} |
115. Zdaž domnívali jste se, že stvořili jsme vás z kratochvíle a že k nám nebudete navráceni?“ |
| فَتَعَالَى اللَّهُ الْمَلِكُ الْحَقُّ ۖ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ رَبُّ الْعَرْشِ الْكَرِيمِ {١١٦} |
116. Pročež povýšen budiž Bůh, král pravdivý; není Boha, kromě něho, Pána trůnu vznešeného. |
| وَمَنْ يَدْعُ مَعَ اللَّهِ إِلَٰهًا آخَرَ لَا بُرْهَانَ لَهُ بِهِ فَإِنَّمَا حِسَابُهُ عِنْدَ رَبِّهِ ۚ إِنَّهُ لَا يُفْلِحُ الْكَافِرُونَ {١١٧} |
117. A kdo uctívá vedle Boha boha jiného, o němž nemá nijakého důkazu, ten zajisté súčtovati musí s Pánem svým, a zajisté dobře nepovede se nevěřícím! |
| وَقُلْ رَبِّ اغْفِرْ وَارْحَمْ وَأَنْتَ خَيْرُ الرَّاحِمِينَ {١١٨} |
118. A rci: „Pane můj, odpusť a slituj se, neb ty nejlepším jsi ze všech slitovných.“ |
|
